Běh olympijského dne – Praha – Strahov 22.6.2005 Délka: 10km Čas: 44:47 Umístění: kategorie - 55 z 67, celkově - 109 z 216 Výsledková listina: vysl_boh2005.doc Běh olympijského dne je závod, který se mi moc líbí a to hned z několika důvodů. Tak především se běhá večer a takových závodů moc není, pokud do toho tedy nepočítám běhy v rámci poháru SABZO. Podle mých zkušeností podávám večer mnohem lepší výsledky než dopoledne, jednak proto, že drtivé množství mých tréninků se odehrává ve večerních hodinách a tak jsem na to zvyklý a pak se také přes ten den pořádně rozkoukám a rozjedu, což u sebe po ránu moc nepozoruji. Dalším velkým kladem je to, že se běhá v příjemném parku kolem Ladronky, kde je pěkný nový asfalt a trať je jen velmi mírně zvlněná, takže žádná rovinatá nuda. No a nakonec se kolem závodníků prohání nespočet bruslařů a bruslařek, tak je furt na co koukat. Třešničkou na dortu je pak závěrečný doběh na umělé dráze na Stadionu přátelství, což je hodně příjemné. Letos bylo v den závodu jen o malinko menší vedro než loni a tak jsem se na Strahov drápal s obavami, co se mnou to vedro provede, ale na druhou stranu misím říct, že jsem se moc těšil a cítil jsem se výborně. Na startu se sešlo opět velmi početné pole, kdy počet startujících překonal hranici dvou set. To je dobré, protože to není takový ten závod, kdy se během dvou kilometrů pole roztrhá a já pak často běžím zbylých osm kilometrů sólo závod, kdy je přede mnou a za mnou velká díra a jediný s kým se dá soutěžit je čas a hlavně psychika. To tedy tentokrát nehrozilo a po celý závod bylo s kým se přetahovat o pozice. Trošku kuriózní bylo to, že jsem si doma zapomněl hodinky a tak jsem do závodu nastupoval bez možnosti měřit mezičasy a ono se to nakonec asi vyplatilo, protože jsem běžel čistě podle citu a jak se nakonec ukázalo, tak i celkem rychle. No ale teď k samotnému závodu. Na startu bylo od začátku hodně husto a tak se nedalo hned běžet naplno, což mi dost vyhovovalo, protože jsem neměl rozhodně v plánu to opět překopnout a tak jsem začal vědomě pomaleji s tím, že bych pak rád výrazně zrychloval. Taky jsem neměl ty hodinky, tak to bylo takové tápání s tím, jaké nasadit tempo. Po dvou kilometrech, jsem byl překvapený, jak se mi pěkně, lehce a pravidelně dýchá, což u mě v podobných vedrech rozhodně není pravidlem. Říkal jsem si, že bud mi to dneska sedlo, nebo že běžím pomalu. No protože se mi běželo opravdu dobře, tak jsem začal lehce zrychlovat. Jak jsem zrychlil, tak jsem začal okamžitě předbíhat závodníky přede mnou a zároveň nikdo nepředbíhal mě, protože ti rychlejší byli už dávno vepředu. To jak jsem se posouval dopředu mě náramně bavilo a s měl jsem pocit, že s každým dostiženým běžcem jsem ještě vždycky zrychlil. Takže kilometry ubíhaly a krize se nedostavovala. Když už to vypadalo, že budu muset trošku změnit rytmus dýchání, tak přišel spásný mírný seběh, kde jsem si lehce odpočinul. V některých partiích závodu, když běžela spolu větší skupinka, tak byly menší problémy s bruslaři, kteří nějak nedovedly pochopit, že bruslením zabírají skoro celou cestu a my se tam už nějak nevejdeme. Takových ale nebylo moc a musím pochválit ty ostatní, že nám ochotně uhýbaly na trávník. To už zde ale byl osmý kilometr a teprve zde jsem nasadil rychlejší dýchání. Dokonce jsem nedaleko před sebou uviděl Karlu Mališovou a to bylo neklamné znamení, že čas by mohl být dobrý stejně jako v Českém Brodě. Hlavně proto, že jsem ji začal ke konci stahovat a protože jsem si pamatoval, za kolik to tak běhává, tak jsem čekal čas někde kolem 44:30. Poslední kilometr jsem se přinutil ještě k menšímu finiši a v cíli na stadiónu jsem od časoměřičů zjistil čas 44:47, což jsem tedy neočekával ani náhodou. Takže nakonec mě opanovala spokojenost i když v následné tombole jsem byl jedním z mála, co nic nevyhrál, ale čas to byl kvalitní a to je hlavní.