Večerní běh Čelákovicemi je každopádně dobrodružná záležitost. Představte si totiž, že je pozdní podzim, město je ponořeno do tmy, cesty a chodníky jsou osvětlené jen nevýkonným pouličním osvětlením, většinou prší po chodnících kde se běží se normálně procházejí civilisté a po silnicích normálně jezdí auta. Často také fouká nepříjemný vítr, který jen dokresluje atmosféru. Ale abych to nevyznělo tak ponuře, tak musím říct, že všude pobíhají sportovci natěšení na to, jak to zrovna ten večer půjde.
Protože jsem už nějaký ten měsíc obyvatel Čelákovic, tak jsem se hodinku před startem zvednul ze sedačky, seběhnul jsem po schodech dolů a volným během jsem se přemístil ke zdejší škole, kde byl start závodu. Pokoukal jsem na kategorii žen a veteránů a čekal jsem až vyrazíme my. Přeci jen byla dost zima a tak jsem začínal bejt trošku ztuhlej. Takže jsem neustále pobíhal sem a tam, hlavně aby to už brzo začalo. Naštěstí se to moc neprotahovalo, nastoupili jsme na start a šlo se na věc.
Letos jsem v porovnání s loňským ročníkem očekával každopádně razantní vylepšení času, protože loni jsem byl pěkně nachcípanej a navíc loni foukal mnohem větší vítr než letos. Stejně jako loni jsem byl dohodnutém s Jardou Urbanem, že potom, co si odběhnul veteránskou kategorii si ještě se mnou vykluše kategorii naší a bude mě táhnout a tlačit do cíle. Taky jsem nechtěl skončit mezi úplně posledními v kategorii, což se mi loni úspěšně nepovedlo, protože konkurence je obrovská a na tyhle závody se sjíždí celkem hodně kvalitních závodníků.
Hned od začátku bylo nastoleno kvalitní rychlé tempo, kterému jsem se snažil v prvním okruhu odolávat. Celkem se mi to povedlo a tak jsem se dostal celkem v pohodě do vysoké provozní teploty. Makal jsem jak mašina, ve výbězích jsem se neflákal a z v sbězích jsem se snažil trošku odfukovat. Kolečka přibývala a v posledním okruhu jsem už věděl, že to bude moc dobrej čas, protože síly ještě byly a celkově jsem z toho měl moc pěknej pocit.
Nakonec z toho bylo 28:18, což je skoro o minutu lepší něž loni, takže jsem byl s časem nadmíru spokojenej. V kategorii jsem přeci jen pár lidí zdolal, takže jsem jich nechal sedm za sebou, což bylo taky dobrý a tak jsem si ve spokojenosti vychutnal po závodě párek a čaj od pořadatelů.
Nakonec ještě proběhla tradiční tombola, kde jsem jako obvykle nic nevyhrál a tak jsem se spokojil s kvalitním sportovním výkonem a vydal jsem se klusem k domovu.