Běh Folimankou - Praha 6.10.2005 Délka: 5,2km Čas: 21:51 Umístění: kategorie - 14 z 18, celkově - XX z XX Výsledková listina: vysl_folimanka2005.html Běh kolem Folimanky je závod, ze kterého jsem loni měl rozporuplné pocity a letos tomu nebylo jinak. Stejně jako loni jsem přišel na poslední chvíli a tak jsem se stačil jen převléknout a před stratem se jen lehce protáhnout. Na rozklusání tentokrát nezbyl čas. Zde bych měl první výtku k pořadatelům a sice to, že nebyly žádné šatny a závodníci se museli převlékat kde se dalo a věci potom nechat ležet ve vestibulu haly na pospas kdejakému pobertovi. Někdo by mohl namítat, že i na jiných pražských závodech se lidé převlékají venku, ale je přeci rozdíl, když svoje věci necháte někde v lese, kde nikdo jiný není a nebo na pospas všem individuím pohybujících se kolem haly na Folimance. No nic, těsně před startem jsem si sundal tričko, které jsem si odložil na zábradlí u startu a postavil jsem se na startovní čáru. Poučen z loňska, kdy jsem se během několika stovek metrů ocitl na chvostu startovního pole a i tak jsem se pěkně zatavil, jsem letos začal s rozvahou, protože jak se neběží společně s veterány, tak nemám šanci se držet hlavního balíku běžců. Nemělo prostě cenu se za nimi hnát a tak jsem nasadil vlastní tempo. I když mě ze začátku dost lidí předbíhalo, tak jsem se nenechal vycukat a běžel jsem stále podle sebe. Kolem Folimanky se běží čtyři okruhy kde je v každém jedno pěkné táhlé stoupání a tak jsem si říkal, že moje chvíle ještě přijde. A taky že jo, na začátku třetího okruhu jsem začal dobíhat ty, co to přepálili a v kopci jsem je s přehledem udolal. Byl to celkem pěknej pocit někoho stíhat a pak se přes něj v kopci přehnat. Většinou je to naopak, že já se ke konci pěkně trápím a lidi předbíhají mě. V klidu jsem si to doběhnul do cíle, sice o několik sekund pomaleji než loni, ale s mnohem větším běžeckým požitkem a to je to nejdůležitější. Ještě nemůžu opomenout zmínit se o několika zpestřeních na trati o které se starali venčiči a teenageři. Ve večerních hodinách, kdy se běh koná, rozhodně park nepatří běžcům, ale vládu nad ním třímají pevně v rukou a někdy i na vodítkách venčiči a venčičky všemožnejch chlupáčů. To že na vodítku je tak jeden z deseti a že psi serou kudy choděj s tím asi nic neudělám a už jsem se na to konto rozčiloval několikrát, tak si to ušetřím. Ale nejvíc mě pobavila skupinka asi tak pěti důchodkyň, které při debatě kdo zrovna umřel a jak to jde v jakém seriálu s přehledem zabrali celý chodník po kterém vedla trať závodu. Když se potom kolem nich běžci prohnali a někdo si jistě neopomněl rýpnout do jejich taktického postavení, tak začali na celé kolo křičet, že park není žádné hřiště a že patří především jim k odpočinku. Nicméně z cesty neuhnuly a ještě se k tomu dali na meditativní procházku, kdy kolem nich kroužilo stádo jejich chlupáčů a každé proběhnutí kolem nich bylo životu nebezpečné, protože člověk nikdy nevěděl jestli ji nekoupí parapletem nebo ho nekousne pudl obranář. Další podařenou skupinkou byli mladíci a mladice, kteří seděli na lavičce těsně před zlomem stoupání, tedy tam, kde je člověk nejvíc zadýchán a vypalovali si tam jednoho jointa od druhého. Velké potěšení jim dělalo vypouštět kouř zrovna na běžce kolem. Normálně nic proti konzumaci lehkých drog nemám, ale tento způsob zábavy zdá se mi poněkud podivným. No a korunu celému podniku nasadil nějakej hajzl, co v prostoru startu a cíle nelenil a tričku, které jsem si tam před startem odložil, promptně změnil majitele. Sice nevím, k čemu mu to propocený a smradlavý tričko bude, ale aspoň doufám, že dostane AIDS, choleru, svrab a neštovice a pojde potupnou smrtí v Botiči, co teče okolo. Beztak to byl nějakej houmlesák, kterejch se kolem pár poflakovalo a koukali co by kde ukradli. Takže jak jsem říkal na začátku, byl to opravdu podivný závod. Kdyby nebyl zařazen do akademického poháru, tak bych ho asi příští rok s klidným srdcem vypustil, protože negativa rozhodně převládají nad pozitivy.