Kbelská desítka to byl pro mě letos začátek závodnické sezony. Zima celkem běžcům přála a tak jsem také využil příhodných podmínek k tréninku a natrénoval jsem mnohem víc než loni. Musím ale předem poznamenat, že na tento závod jsem nejel až tak honit čas jako spíš se nastartovat do nové sezony, kouknout co je nového a pěkně se proběhnout s fůrou lidí, protože prognózy slibovaly razantní nárůst počtu startujících.
Toho jsem se trochu obával a tak jsem na závody vyrazil už dvě hodiny před startem, abych se v klidu zaregistroval a vyzvednul si startovní číslo. To se posléze ukázalo jako velmi rozumné rozhodnutí.
Zima v ten den ještě vystrčila drápky a jak jsem nastoupil do auta, tak začalo pršet a zvednul se nepříjemný vítr. Jak jsem se blížil ku Praze, tak déšť vydatně sílil, na což jsem byl ovšem vybavený novou nepromokavou bundou, takže jsem se těšil, jak ji pořádně otestuji.
U registrace nás tou dobou bylo asi deset, takže všechno proběhlo hladce a potěšilo mě, že organizátoři sehnali časomíru na čipy, které měly formu startovního čísla a dávaly se na záda, protože za použití klasických stopek by se asi umačkali. Hned jak jsem měl číslo a startovní tašku, tak jsem honem rychle zalezl do auta, protože tou dobou už pršelo fakt fest. Byl jsem zvědavý, jak si organizátoři poradí s hlavním návalem závodníků, kteří se k registraci dostaví zhruba za tři čtvrtě hodiny.
Dvacet minut před startem jsem svižně vyskočil z auta už převlečený do toho v čem poběžím, pršelo stále silně a tak jsem to s rozcvičováním moc nepřeháněl a rozklusal jsem se cestou na start. Cestou jsem ale míjel dlouhou frontu lidí, co ještě čekali na registraci, ale do sokolovny se už nevešli a tak čekali na tom dešti. No musím uznat, že teda nic moc. Hned jak jsem přišel do prostoru startu, komentátor zrovna zahlásil, že se start pro nával běžců u registrace posouvá o půl hodiny. To mě teda moc nepotěšilo, protože cestou na start jsem už pěkně promokl a musel jsem jít zase čekat do auta.
Naštěstí na podruhé se start už konal a na něm bylo připraveno úctyhodných 311 běžců a běžkyň. Musím uznat, že tolik jsem tedy nečekal.
Ale to už bylo odstartováno a šlo se na to. Přesně podle plánu jsem to nikam nehnal, běžel jsem klidné uvolněné tempo a užíval jsem si trať. Celkem rychle to ubíhalo a protože běžců bylo hodně tak se skupinky pěkně přelévaly a furt se něco dělo. Ani jsem se nenadál a byl tu cíl. Čas podle předpokladů nijak závratný, ale to jsem měl v plánu, hlavně že jsem se dobře proběhnul.
Po závodu jsem moc nelelkoval a pelášil jsem do auta pro suché oblečení a pak rychle domů zahřát se a naložit se do vany.