Memoriál Petra Šimka - Kounice 16.7.2005 Délka: 10km Čas: 46:07 Umístění: kategorie - 15 z 16, celkově - 39 z 65 Výsledková listina: vysl_kounice2005.xls Tak a máme tady další ze závodů, tentokrát na náročné trati vedoucí z Kounic přes okolní vesnice zpět do Kounic, tedy řekl bych, že se to dá nazvat jedním velkým okruhem s menším zamotáním hlavy dvěma malými okruhy na začátku v Kounicích. Letos se k tomu stejně jako loni přidalo prvotřídní vedro, takže o zábavu bylo postaráno. Trať jsem zhruba popsal v loňské reportáži, takže tím se tentokrát zdržovat nebudu a aspoň ušetřím několik bytů diskového prostoru. Před startem proběhla standardní příprava, snad jsem jen o trochu víc pil, abych pak měl co potit. Hlavně jsem si pořád připomínal, že to nesmím za žádných okolností na začátku přepálit, abych pak neumíral jako loni. Takže hned po startu jsem se držel zpátky a kontroloval jsem si, abych byl za těmi, co mě pravidelně porážejí, protože kdybych byl před nimi, tak by to nevěstilo nic dobrého. Kousek po startu jsem si všimnul, že jsem si nějak špatně nastartoval stopky, takže tentokrát to bude opět bez mezičasů a tudíž čistě podle pocitů. No uvidíme jak to půjde. První dva malé okruhy Kounicemi jsem takticky celkem zvládnul a do táhlého stoupání za Kounicemi jsem si pěkně pravidelně odfukoval a byl jsem rád, že jsem byl před závodama dvakrát trénovat kopce, protože se mi to teď náramně hodilo. V krátkém klesání do Vykáně jsem to moc nehnal abych se před kopcem do Černíků nezadejchal. Navzdory tomu jsem zde začal dobíhat některé závodníky, které jsem rychle nechával za sebou. Asi to byli ti, co to přepálili a teď je čekalo trápení jako mě loni, no to jsem jim teda nezáviděl. V nejdelším a nejbrutálnějším stoupání do Černíků jsem předběhl další dva a nahoře jsem si teda pořádně oddechnul a směle jsem se pustil do dlouhého klesání. Sluníčko pálilo a asfalt se táhnul, že jsem měl občas pocit, že se mi lepí na podrážky. Asi kilometr před cílem je poslední krátké stoupání, pod kterým jsem byl už celkem utahanej, ale naštěstí jel kolem jako doprovod jiného běžce cyklista, kterej byl tak hodnej, že mě postříkal vodou a po několika locích jsem se pustil do posledního stoupání jako kdyby mě polili živou vodou. Jak jsem se ocitl na zlomu kopce, tak do cíle chybělo asi pět set metrů mírného klesání. Před sebou asi tak sto metrů jsem uviděl běžce, kterej už toho měl opravdu dost a začal jsem se mu rychle blížit. Běžel jsem čím dál rychleji a asi padesát metrů před cílem jsem ho předběhl, takže jsem nakonec předvedl i kvalitní finiš. Čas v cíli byl víc jak o tři minuty lepší něž loni, takže jsem byl spokojený a po pořádném občerstvení jsem měl před sebou běžecké prázdniny, protože na další závody se chystám až v září. Takže po prázdninách se těším na shledanou.