Letní kros Otakara Pachmana - Praha 12.9.2006 Délka: 8 km Čas: 40:53 Umístění: kategorie - xx ze xx, celkově - 27 z 54 Výsledková listina: vysl_pachman_leto2006.doc Letní kros Otakara Pachmana to je taková povedená taškařice ve velkém háji na Novodvorské. Pod popisem z termínovky „velmi členitá trať“ jsem si představoval dost, ale tohle asi opravdu ne. No poslyšte sami. Závod se skládá ze dvou stejných čtyřkilometrových okruhů. Před startem pořadatel vysvětlil kudy vede trať, ale přestal jsem si to pamatovat už u páté zatáčky. Prostě žádný velký štráchy a jde se na to. Hned po startu je prudký zběh a výběh, pak se klesá mezi stromy a cesta vede parkem. 4ást trasy je vedeno velmi hustým lesem, kde jsem si připadal jak v bambusovém háji a nedalo se tam vůbec předbíhat (už vím jak je závodníkům F1, když někoho dojedou a pak ho nemůžou až do konce předjet). Pak přišla první ze dvou křižovatek, protože každý okruh byl tvořen několika vzájemně a důmyslně se křížícími podokroužky. Pokračovalo se kousek po louce a pak zase hurá do lesa a závěrečný výběh do cíle. Stručně řečeno, zatáček fůra, po rovině skoro nic, buď z kopce, do kopce, nebo po šikmé ploše. K tomu na vás číhají důmyslně nastražené pařezy, kořeny a padlé stromy. Když jsem vbíhal do druhého kola tak mi bylo jasný, že tentokrát jsem na šikmé ploše já, protože jsem první kolo z důvodu intervalového startu přepálil a sil už mi moc nezbývalo. Nu což funěl jsem jak parní lokomotiva, tepová frekvence trhala rekordy a já se prodíral tratí. Výběhy jsem už jen vycházel a při cestě dolů jsem hlavně dával pozor, abych se nerozmáznul o nějaký strom. No prostě maso. Každopádně jsem to doběhnul do cíle bez toho aniž bych zabloudil, což se rozhodně nepovedlo všem a kufrování bylo velmi časté. Dva závodníci se dokonce ztratili tak, ze pak nemohli být klasifikováni. Když jsem si pak spočítal průměr na kilometr, tak to bylo podobné rasokrosu, ale ta zábava se s tím rozhodně nedá srovnat. Přeci jen když člověk potká naprosto zmateného běžce, který běží proti němu a neví kde je, tak to vyvolá usměv na rtu. Z jednoho mám ale radost, že příští rok to poběžím s největší pravděpodobností rychleji, protože znalost trati je tady k nezaplacení. Snad si ji budu ještě příště pamatovat.