Pečecká desítka – Pečky 11.3.2006

Délka: 10km
Čas: 47:04
Umístění: kategorie - 52 z 56, celkově - 136 ze 176
Výsledková listina: vysl_pecky2006.html

Protože jsem minulý týden nebyl na desítce ve Kbelích, tak Pečecká desítka byl můj první letošní závod. Protože jsem ze v zimní sezoně, pokud to tedy počasí dovolilo, věnoval hlavně tréninku vytrvalosti, tak jsem byl zvědavej, jak rychle tu desítku dám. Pokud bych měl svoje očekávání založit na objemu zimního tréninku, tak to by asi nic moc nebylo, protože v lednu a únoru bylo počasí prostě šílený a o nějakém systematickém tréninku se dá hovořit až tak v posledních třech týdnech, kdy už nebyl nikde led a sníh, a dalo se běhat bez většího nebezpečí úrazu i po večerech. Osobně jsem si myslel na čas kolem 46 minut, ale nic lepšího jsem rozhodně neočekával.
Ale na co jsem byl hlavně zvědavej, tak to bylo to, za jakých povětrnostních podmínek se poběží, protože když byly Kbely, tak den před tím napadl sníh a bylo to na prd. Tentokrát sníh napadnul už ve čtvrtek, takže naštěstí stihnul ještě roztát a závod proběhl za celkem přijatelných podmínek. Jasným plusem bylo to, že vítr v porovnání s loňským vichrem byl celkem v normě a tak na druhé půlce trati nedocházelo k takové degradaci výkonů jako loni.
Před závodem jsem se ani moc nerozběhával a nerozcvičoval, protože jsem si říkal, že zas tak rychle nevyrazím, aby to mělo nějakej efekt, takže jsem radši v klidu pozoroval šrumec kolem. Do Peček letos přijelo víc než 170 závodníků, což je už pěknej houf lidí, ale organizátoři to měli pěkně zmáklí a na první pohled nebyl nikde vidět žádný chaos.
Na startu jsem se pěkně postavil do zadních řad, tradičně jsem se pozdravil se známými a napjatě jsem čekal, až se vydáme na trať.
Přesně v jedenáct hodin nás startér vypustil a my se dali do pohybu. Hned od začátku jsem si hlídal lidi kolem sebe, abych běžel na úrovni těch, se kterými můžu rovnat svojí výkonnost a naopak, abych se náhodou nemotal kolem těch, co by mi stejně během několika kilometrů frnkli a já bych se trápil s přepáleným závodem. Všechno šlo podle plánu, první kilometr za 4:20, druhý za 4:30 a tak jsem si říkal, jak to pěkně utíká. Taky jsem se těšil, že když jsem takhle opatrně začal, že budu hodně předbíhat a tím mě to bude víc bavit a poběží se mi lehčeji. Problém byl ale v tom, že jako obvykle se během dvou kilometrů pole pěkně natáhlo a každý si běžel to svoje tempo, takže na nějaký velký předbíhání to nevypadalo. Každopádně až do pátého kilometru jsem se cítil celkem v pohodě a první závod sezony jsem si dost užíval. Trošku mě mrzelo, že mezičasy spadly někam ke 4:40, ale nic jsem si z toho nedělal, protože tak mám zatím natrénováno. Po obrátce na pátém kilometru se zhruba kilometr běželo do kopce, což mi moc nesedlo a já chytil pěknou krizi. Na krátkém klesání jsem to trošku rozdejchal, ale pak hned přišlo další krátké, ale prudké stoupání a tam jsem se zase pěkně zafuněl. Než jsem to rozběhnul, tak to trvalo do sedmého kilometru a tady jsem hrozně moc ztratil. Poslední tři kilometry ale už byly v pohodě i když protivítr začínal sílit. V poslední fázi závodu jsem se přetahovat o pozice se třemi běžci a rozdali jsme si to až těsně před cílem. Asi měli víc naběháno, tak mě v poslední zatáčce cukli a už jsem na ně neměl. V cíli z toho všeho byl čas 47:04, což podle mého názoru není žádná sláva, přeci jen by se mi to líbilo aspoň o 30 sekund míň, ale odpovídalo to mojí zimní přípravě, takže jsem to bral jak to bylo. Pevně věřím, že ty moje víkendové tréninkové dvacítky zúročím hlavně na půlmaratonu a že formu na desítky vyladím až v dubnu.