Pečecká desítka – Pečky 10.3.2007

Délka: 10km
Čas: 45:45
Umístění: kategorie - 89 ze 106, celkově - 158 z 229
Výsledková listina: vysl_pecky2007.xls


Do Peček jsem odjížděl poněkud nachlazen, protože, ať jsem dělal co jsem dělal, po minulé akci ve Kbelích jsem nastydnul a zdravotně jsem na tom nebyl kdoví jak. Ale závodní nažhavení bylo velké a byl jsem taky v očekávání pěkného času, protože jsem se chystal zúročit zimní přípravu.
Co čert nechtěl, zase jak jsem vlezl do auta, tak začalo pršet a tradičně začal foukat celkem silný vítr. Ten ale už k Pečkám tak nějak patří a tak to bylo vlastně normální. Vyjížděl jsem opět trochu dřív protože běžecká komunita byla po Kbelích nažhavená a tak jsem se chtěl vyhnout tlačenici u registrace.
V Pečkách jsem se rychle zaregistroval a hned jsem se hrnul schovat se do vytopeného auta. Tam jsem chvíli pobyl a pak jsem se šel převléknout do šatny a pořádně se rozklusat. Pozitivní bylo, že ustal déšť, negativní bylo, že vítr nepolevoval. Před startem jsem ještě pozdravil známé a šli jsme na to.
Měl jsem v plánu začít tak na 4:30 a pak podle možností a podle toho co vítr dovolí zrychlovat. Plán jsem začal naplňovat celkem bez problémů a během několika prvních kilometrů jsem utvořil dvojici s jednou běžkyní se kterou jsme zdárně ukrajovali další kilometry. Vítr foukal pěkně do zad, což dalo tušit jisté problémy po otočce. Co jsem očekával se i stalo a po otočce zpět k Pečkám se do nás opřel silný protivítr a v tu chvíli jsem byl moc rád, že mám na sobě moirovou mikinu, která mě před větrem alespoň trochu chránila. No ale nedalo se nic dělat, museli jsem bojovat nejen s tratí, ale i s větrem a musím uznat, že se nám to celkem dařilo. Nikdo se za nikoho neschovával, protože by to bylo poněkud nesportovní a přece se nebudu schovávat za ženskou. Docela mi bylo líto lidí v šusťákových bundách, do kterých když se opřel vítr, tak je to málem zastavilo.
Kilometr před cílem jsem cítil ještě dost sil a tak jsem lehce přiložil pod kotel. Přineslo to svoje ovoce, protože spoluběžkyni jsem se trhnul a dokonce jsem doběhnul dva lidi, co mě asi na šestém kilometru předběhli. Na konci jsme si dali ukázkový finiš ve třech, což každopádně potěší.
V cíli už čekal horký čaj, který rozhodně bodnul. Ještě na závodníky čekala tombola a párek. Když jsem ale viděl frontu, která se na párek vytvořila, tak jsem to vzdal a vydal jsem se k domovu. Těšil mě fakt, že jsem v podmínkách které panovaly zaběhl na moje poměry celkem obstojný čas a už jsem spřádal plány, jak to příští týden zaběhnu v Brodě za 44.