Prague International Marathon 22.5.2005

Délka: 42,195km
Čas: 4:29:20
Umístění: kategorie - XX z XX, celkově - XX z XX


Tak letošní Prague International Marathon byl opravdu silným zážitkem, bohužel pro mě spíše negativním. Ale všechno pěkně popořádku.
Ze začátku přípravného období na maraton se mi celkem dařilo dodržovat tréninkový kalendář a tak jsem byl čím dál tím víc naplněn optimismem. Bohužel v nejkritičtější době tři týdny před maratonem jsem lehce polevil v přípravě, protože jsem to nějak časově nezvládal a rázem jsem pojal lehké podezření, jestli jsem to přeci jen trošku nepodcenil.
Říkal jsem si, že co jsem nedohnal v tréninku, to musím dohnat na psychice a tak jsem se snažil pořádně motivovat.
Dva dny před maratonem jsem se nafutroval karbohydrátama a dokonce jsem požil i stravu určenou pro ztroskotané námořníky, která se tvářila jako energetická bomba. Takže v den závodu jsem byl pořádně napěchovanej energií.
Ráno jsem musel vstávat už v půl sedmé, což je pro mě tedy poněkud brzo, ale budiž, říkal jsem si, když start je už v devět ráno. Lehce jsem posnídal čaj s buchtou, připravil Isostar na konzumaci před závodem a plný optimismu vyrazil směr Praha.
Hned jak jsem dorazil do prostor, kde byl servis pro účastníky, tak jsem se hrnul na masáž, než se tam vytvoří fronta. Masáž byla příjemná, ale ne moc intenzivní, tak jsem na nohou ještě trochu zapracoval vlastními silami. Moc jsem se nezdržoval, převléknul jsem se do běžeckého, připravil energetické doplňky a protože se devátá hodina blížila, tak jsem si šel vybojovat pozici ve startovním balíku. Dokud bylo ještě trochu místa, tak jsem si protáhnul nohy a ruce. Skoro jsem se nerozbíhal, protože na to bude čas na prvních kilometrech.
Před závodem avizovali pořadatelé rekordní účast a musím uznat, že lidí na startu bylo hodně husto. A všichni čekali, až to pan prezident odstartuje. Ten se s tím naštěstí moc nepáral, vystřelil z pistolky a šlo se na věc.
Ze začátku byla trať tak ucpaná závodníky, že se dalo jen tak lehce vyklusávat a tak jsem se nechal unášet davem a až teprve někde na čtvrtém kilometru jsem mohl nasadit plánované tempo. Zde také opět došlo na moje klasické maratonské čůrání, protože i když jsem si dával pozor před startem, abych se moc nepřepil, tak jsem stejně po startu pocítil potřebu a tak jsem to moc neprodlužoval.
Všechno probíhalo v takovém poklidném tempu, kilometry ubíhaly, občerstvovačky občerstvovaly a teplota přiživovaná sluníčkem stoupala. No a pak přišel asi tak 18km a já jsem začal pociťovat, že něco nefunguje tak, jak by mělo. Netrvalo to ani kilometr a „modří už věděli“. Teplota zřejmě stoupla nad kritickou mez a protože mě teploty vyšší než 20 stupňů nedělají při dlouhém běhání dobře, tak jsem začal jen s těží popadat dech. Nějak jsem se nemohl pořádně nadechnout a dýchal jsem jen mělce a hrozně krátce. No když není dech, tak to pak rychle odcházejí síly a morálka jde rychle dolů. Zkusil jsem to zlomit krátkou procházkou a konzumací energetického gelu, ale po kilometru to tady bylo zase. Když jsem si uvědomil, že jsem někde těsně za metou půlmaratonu, tak se začal rýsovat velmi černý zážitek.
Vzdát jsem to nechtěl, tak jsem jakž takž běžel dál, ale šlo to čím dál tím hůř. Na 24 kilometru se mi k tomu všemu ještě udělal puchýř na prstu a morálka mě opustila tak, že jsem začal sundavat číslo. Sundal jsem jeden špendlík, druhý špendlík a pak jsem si uvědomil, že mám necelé dva kilometry do otočky a že bych stejně musel jít celou tu štreku po Strakonické zpátky, tak jsem číslo zase přišpendlil a vydal jsem se dál.
Když jsem dorazil na otočku, tak už jsem se pohyboval po trati spolu s podobně trpícími lidmi, nebo s těmi, co běželi důsledně hodně pomalu, tak jsem si aspoň říkal, že mě to nebolí samotného. Kolem 30 kilometru, taky začali kolabovat ve větším počtu ti, co silně přecenili svoje síly a vedro si začalo vybírat svoji daň. Na vlastní oči jsem viděl, jak se jeden závodník třicet metrů přede mnou sesunul k zemi a záchranka měla co dělat. Sanitky jezdily sem a tam a rozhodně měli mnohem víc práce než před rokem, kdy bylo pět stupňů a pršelo.
V těchto fázích se pro mě závod změnil v přesun mezi občerstvovačkami, kde jsem hodně pil a hlavně jsem na sebe vždycky vyždímal houbičky s vodou, což mě aspoň na chvíli pořádně probralo. Když už nebylo kam pospíchat, tak jsem si dopřál i banány a pomeranče, na což by normálně ani nedošlo.
Naštěstí jsem se dotrmácel až na Karlův most, kde to bylo už jen pět kilometrů do cíle, ale bohužel většinou po kostkách vnitřní Prahou. Když se probíhalo kolem Pařížské, která vedla do cíle, ale závodníci tady měli ještě před sebou poslední 4 kilometry, tak si to někteří prostě zkrátili a běželi rovnou do cíle. Chci věřit tomu, že už byli tak hotoví, že ani nevěděli kam běží, ale nějak mi to nejde. Tady to pořadatelé tedy pořádně podcenili. Takhle přeběhnout jsem viděl tři lidi a tak ani neodhaduji, kolik jich ve finále celkem bylo.
Z těch posledních pěti kilometrů jsem uběhl asi tak kilometr a půl, jinak jsem už jen šel. Jenže ono jít bolelo víc než běžet, tak jsem se snažil aspoň o nějaký běh a šetřil jsem síly na konec, abych celou Pařížskou ulici vedoucí k cíly na Staromáku proběhnul a nemusel potupně jít.
Konečně tady byl cíl. Když jsem si bral v cíli banány a pití, tak jsem si říkal, že jestli jsem si loni šáhnul až na dno, tak že letos jsem si to dno posunul ještě o pořádný kus dolů. Nějak jsem minul rozdávače pamětních medailí, ale v tu chvíli jsem neměl ani pomyšlení na to, jít nějakou medaili shánět a už jsem se těšil, až si sednu do vlaku a doma si dám něco k jídlu.
Ale abych tady nekončil tak pesimisticky, tak musím konstatovat, že jsem opět bohatší o řadu zkušeností jako například, že tréninkový plán se má dodržovat, že když si člověk myslí, že nemůže, tak může ještě minimálně deset kilometrů, že přílišné teplo mi opravdu nesvědčí a že když už vás předběhnou i japonští turisti, tak to maraton za 3:30 asi už neuběhnete.
Takže pro dnešek končím a věřím, že se ještě někdy namotivuji k tomu, abych se postavil na start závodu dlouhého 42,195km i když vím, že to bude zase prvotřídní boj.

No a na úpný závěr stějně jako loni je zde několik statistických údajů. Spotřebovaná energie 3953 KCal. Počet tepů 44880.

Mezičasy:

10km .. 0:52:47
21,097km .. 1:59:12 (1:06:25)
30km .. 3:01:38 (1:02:26)
42,195km .. 4:29:20 (1:27:42)