Prague International 1/2 Marathon 27.3.2004 Délka: 21,1km Čas: 1:45:53 Závod proběhl v sobotu 27. března. Startovalo se ve 12 hodin a teplota se pohybovala někde okolo šesti stupňů ale nepršelo a nefoukal vítr, což je nejdůležitější. Do místa závodu jsem vyrazil s dostatečným předstihem, protože jsem očekával kvalitní chaos spojený s velkým počtem lidí. Byl jsem ale velmi mile překvapen, protože servisní budova (základní škola) poskytovala dostatečné množství místa pro převlečení a předzávodní přípravu. Je vidět, že organizátoři už mají hodně zkušeností z minulých ročníků. Supportoval mě podpůrný tým a tak jsem na to nebyl sám a jejich hlavní úkol pořizování fotodokumentace byl splněn na jedničku. Nejprve jsem všechno obhlídnul a pak už hupky dupky do třídy do které jsem podle startovního čísla patřil. Pěkně v klidu jsem se převlékl, nadopoval jsem se Isostarem a slupnul jsem pro jistotu jeden energy gel. Naštěstí bylo ještě celkem dost času do startu a tak jsem obsadil rychle se plnící záchody a ujistil jsem se, že mě na trati nečeká žádné nepříjemné překvapení. Cestou na seřadiště před startem jsem si ještě dopřál masáž na které paradoxně bylo volno, no uvidíme po závodě, to bude asi jinačí nával. Ale to už stojím na startu mezi dalšími stovkami běžců, kteří netrpělivě přešlapují a čekají na startovní povel. Prohodím pár slov s okolím a už je tu startovní výstřel, kterým prezident Klaus pustil stavidla a obrovský proud běžců se vydává přes Karlův most vstříct 21,1 kilometrům. Protože jsem stál na startu někde uprostřed startovního pole, tak se na startovní čáru dostávám až dvě minuty po výstřelu a doufám, že časomíra se pro mě spustí díky čipu na noze až po proběhnutí startem. Prodírám se proudem celkem pomalu běžících sportovců, někdy běžím po chodníku, někdy po tramvajovém pásu a někdy to nejde jinak a musí se po kostkách, což je i přes moji novou obuv Mizuno značně nepříjemné. Dav se valí kolem Kotvy, Můstku a Národního divadla. Teprve zde se začíná startovní pole trochu trhat a je dostatek místa na předbíhání. Následuje první občerstvovací stanice a na ní studená matonka, horký čaj a jonťák. Koukám, že nejlepší to bude všechno smíchat dohromady a hodit to do sebe. Trasa celkem příjemně ubíhá, neustále někoho předbíhám, občas někdo předběhne mě a vůbec neustále se něco děje. Ale to už se blíží druhá občerstvovací stanice a tak dávám energy gel a zapíjím ho vyzkoušeným mixem matonkačajisostar. Cestou do Braníka a zpět jsem dokonce zahlédl černou smečku na čele závodu, kterou se marně snaží stíhat nejlepší běloši. Jsem celkem překvapen jak v pohodě se mi běží, libuji si v péřovém došlapu díky novému obutí a už se teším na příští občerstvovačku na patnáctém km. Klasická trojkombinace s energy gelem zajistila občerstvení a přede mnou je posledních šest km. Poté co jsme přeběhli Vltavu a zabočili na Strakonickou se někam vytratili diváci a začala to být celkem nuda. Navíc jsem cítil, jak mi lehce tuhnou nohy a na chodidlech pod palcem se mi začíná dělat puchýř, ale jinak všechno v pohodě. Po poslední obrátce se kochám zástupem lidí, kteří na ní teprve míří a už se těším do cíle, protože nohy už začínám pěkně cítit. Poslední kilometr před cílem je opět hojně lemovaný diváky a ti člověku dokáží vlít potřebnou energii do žil a svalů. Ale to už probíhám cílem Na Kampě v čase 1:45:53. S časem jsem spokojen, protože jsem dodržel svůj plán 5 min/km a celou trať jsem dokončil bez větších problémů. Následuje občerstvení v cíli v podobě klasické trojkombinace, dále pak banány a jablka. Ve škole se to hemží běžci a na masáž čekám dvacet minut. Ale bylo to příjemné poleženíčko zatímco hbité prsty obhospodařovaly moje ztuhlé svaly. No ale protože na masáž čekalo ještě dost lidí tak jsem tam nemohl ležet věčně a tak hurá do třídy-šatny a převlíkat. Příjemně unaven a se ztuhlýma nohama opouštím dějiště a už se těším na květen kdy mě čeká Pražský maraton a to jistě nebude taková procházka jako dneska. Později mi ješte mailem a SMSkou přišly oficiální výsledky a je celkem naprd, že oficiální umístění se počítá podle času od výstřelu a ne podle reálně dosaženého času měřeného až po proběhnutí startem. Takhle mi na konto přibyly ony dvě minuty než jsem se dostal na startovní čáru, ale je to aspoň ponaučení pro příště, že se má člověk cpát dopředu hlava nehlava. Oobrázky ze závodu je zde.