Prague International 1/2 Marathon 1.4.2006

Délka: 21,1km
Čas: 1:50:11
Umístění: kategorie - 478 z 939, celkově - 1104 z 2273
Výsledková listina:

Letošní PIM půlmaratón byl z mé strany poznamenán především slabší zimní přípravou, takže na nějaké vylepšování loňského času nemohlo být ani pomyšlení. Dokonce jsem si pohrával i s myšlenkou, že ho letos vypustím, ale nakonec jsem si přeci jen nedokázal odpustit ten pocit toho, jak se necháváte unášet proudem běžců po Karlově mostě a centrem Prahy.
V den závodu panovalo na tuto jarní dobu celkem teplé počasí, což nemám moc rád, ale protože jsem si to jel především užít, tak jsem byl radši, než aby bylo chladno a pršelo. Takže vlastně panovaly ideální běžecko-turistické podmínky.
Před startem jsem nikam nekvaltoval, vystál jsem si frontu na masáž a zevloval jsem v zázemí. Jak jsem tak pozoroval ty natěšené závodníky, tak jsem si začal pomalu namlouvat, že bych snad i mohl použít vodiče a pokusit se to přeci jen zaběhnout třeba za 1:35:00. Jak jsem tak spekuloval, tak koukám, že start je už za deset minut. Takže hurá do startovního koridoru. Samozřejmě, že organizátoři to na startu jako tradičně nezvládli a lidi si chodili do koridoru kam chtěli, takže ač jsem měl nízké startovní číslo, tak na startu jsem byl až minutu po výstřelu. Jak jsem se tak spolu se stovkami ostatních valil prvními stovkami metrů tratě, tak jsem začal vyhlížet vodiče na 1:30:00. Viděl jsem ho asi tak padesát metrů před sebou, ale moc jsem se za ním nehnal a říkal jsem si, že když to půjde, tak ho dohoním někde na desátém kilometru. Ze začátku to šlo naprosto v pohodě. Kilometr za kilometrem to svižně ubíhalo. Problém byl trochu v tom, že v tom teple jsem měl dojem, že se musím uvařit a to jsem běžel jen v trenkách a v tílku. Dost dobře jsem nechápal, že někdo vyrazil v elastikách a dokonce v šusťákovejch bundách, ale to je jejich věc a kdo se chce potit tomu to budiž dovoleno. Přišel jedenáctý kilometr a já jsem zjistil, že vodiče jsem nestáhnul. Ba naopak se mi zdálo, že je ode mě ještě dál. Mezičasy v tu doby byly zhruba 5 min/km a tak jsem se rozhodl vrátit se k původnímu záměru a pořádně si to dneska užít. Patřičně jsem tedy zpomalil a zajišťovacím tempem pokračoval dál. Sledoval jsem houfy diváků v okolí Palackého náměstí, na Smíchově jsem se netrápil tak jako loni, ale pěkně v tempu jsem tuhle nudnou část proběhnul. Asi dva kilometry před cílem mě trochu začaly bolet nohy, ale cíl už byl blízko a tak jsem si to pěkně užil až do cíle. Jak jsem vběhnul do cíle, tak začalo lehce pršet a já se těšil do suchého oblečení.
V cíli, jak je už zvykem, pořadatel opět zaspal a tak jsem si vystál asi patnáctiminutovou frontu na pití a ovoce. Jinak tam panoval takovej ten obligátní chaos. Když se pak ukázalo, že na oficiálních stránkách s časem chyběl úplně real time a byl tam jen čas od výstřelu, tak se jen potvrdilo, že italové maj ten chaos prostě v krvi a člověk s tím musí trochu počítat. Nakonec se tam ale real time objevil taky, takže to bylo celkem v pohodě.
Kdybych to měl na konec zhodnotit, tak čas samozřejmě nic moc, ale mám fůru pěknejch zážitků z celé trati a finálně jsem se utvrdil v tom, že celej PIM letos nejdu a když letos maratón, tak až na podzim ve Stromovce.