Běh osvobození - Semice 1.5.2004 Délka: 10km Čas: 48:42 Umístění: kategorie - 13 z 15, celkově - 50 z 68 Výsledková listina: vysl_semice2004.xls Závod se konal 1. května tedy den po čarodějnicích. Za normálních okolností bych se večer na čarodějnice tak veselil, že bych druhý den neuběhl ani dva kilometry, ale po úspěchu v Nymburce jsem byl nažhaven na další zlepšení osobního maxima, že jsem čarodějnickou veselici vypustil. Kdybych ale věděl, jak mizernej závod mě čeká, tak bych se veselil hlava nehlava, já hlupák :-). To, že to ten den nebude zrovna ideální, se dalo vytušit už po probuzení, kdy jsem zjistil, že nemám moji oblíbenou předzávodní stravu (čokoládové musli). Pokračovalo to tím, že jsem marně v tašce hledal vazelínu na namazání. Nelenil jsem tedy a po ranním čaji jsem ještě zajel domu pro mazadlo a pro foťák. A právě foťák byl dalším znamením. Po jeho zapnutí se objevilo nepříjemné „Memory card is full“ a tak jsem se rychle pokusil obsah stáhnout do počítače, ale bohužel bez úspěchu, protože u počítače kde byl patřičný software nešel monitor a na můj počítač nešel software nainstalovat vůbec. Neměl jsem čas s tím laborovat, protože jsem potřeboval odjet na závod a tak jsem se smířil s tím, že fotky holt nebudou. Snad příště. Kladem bylo, že se závod konal v Semicích, což je sousední vesnice a tak jsem nasedl na kolo a hurá k sousedům na hřiště, kde se startovalo. Cestou jsem jel proti celkem silnému větru a to nevěštilo nic dobrého. Zato ale svítilo příjemné sluníčko a tak se to aspoň trochu vyrovnalo. Na startu jsem se zaregistroval, obdržel jsem lístek na párek po závodě a už jsem se poohlížel po šatnách, protože start závodu se blížil. Rychle jsem se převlékl do běžeckého, namazal jsem a vychutnal jsem si před startem ionťák. V šatně panovala přátelská atmosféra, tak jsem ještě poklábosil s několika seniory a šel jsem se rozběhat. Jako tradičně jsem si dal zhruba dva kilometry na rozehřátí a už při rozběhání jsem cítil, že mám nějaké slabé nohy, což nevěštilo nic pozitivního. Ale hlavní je, jak to pak bude vypadat při závodu a tak hurá na start. Trasa závodu slibovala pěkné proběhnutí se vesnicí a poté sousedním Kerskem, které je známé především tím, že zde přebýval slavný spisovatel Bohumil Hrabal a dále hospodou Hájenka a U Pramene, kde byla také obrátka závodu. Před startem jsem si ještě několikrát zopakoval, že nesmím přepálit první kilometry závodu abych se jako tradičně neutavil. Ale to už byli všichni závodníci připraveni vyrazit a po informaci, že přes noc někdo vtipně přemaloval značení tratě, což ale nevadilo, protože trasu stejně všichni znali, jsme se vydali na trať. Tentokrát se startovalo jen mávnutím praporku. To jsem neočekával a byl jsem trošku překvapen, když se dalo pole do pohybu bez výstřelu. Spolu s ostatními jsem tedy vyrazil ukrojit první stovky metrů z deseti kilometrové porce. První kilometr jsem běžel za 4:16 a druhý za 4:17, což se pak ukázalo jako opět přepálené. Příště budu muset začínat tak za 4:30. První kilometr a půl se běžel pěkně po příjemném větru. Nicméně po první otočce vedla trasa proti větru, který neúprosně odebíral síly. Na šestém kilometru jsem toho už měl celkem dost ale naštěstí se už pomalu blížila otočka a taky se běželo v Kersku, kde to až tak nefoukalo. Na malou chvíli jsem nasadil chůzi, aby mi trochu spadla tepovka a pokračoval jsem k cíli. To si musím příště odpustit, protože při chůzi hrozně rychle naskakuje čas. Už z mezičasů mi bylo jasné, že dneska prostě není ten pravý den a že dneska to tedy rozhodně osobáček nebude. Téměř celý závod jsem opět běžel osamocen a tak jsem byl rád, když jsem asi kilometr před cílem za sebou zaslechl mohutně oddechujícího běžce, využil jsem toho k tomu, že jsem posbíral poslední síly a trochu jsem si zazávodil. Jednu chvíli už to vypadalo, že mě snad předběhne, nevěděl jsem jak je daleko, protože jsem se nechtěl otáčet, ale posledních 200 metrů jsem nasadil tempo, kterému neodolal a tak jsem měl radost aspoň z tohoto lokálního úspěchu. Nakonec jsem cílem proběhl v čase 48:42, což bylo hluboko pod tím, co jsem od tohoto závodu očekával. Po sprše a párku v umělohmotném střívku, které nešlo stáhnout jsem nasedl na kolo a vydal jsem se k domovu. Závod ve mě zanechal celkem smíšené pocity. Trať byla pěkná, ale jinak výkon nestál za nic, asi holt nebyl ten pravý den na závodění, což trochu potvrzovaly i ostatní běžci, kteří po závodě hodnotili své výkony. Poprvé jsem také zažil zásah rychlé záchranné služby, která se musela postarat o závodníka, který zhruba minutu přede mnou proběhl cílem a zkolaboval. Chvíli na něm pracovali a poté ho pravděpodobně odvezli do spárů nymburské nemocnice o které kolují velmi peprné historky. No snad to přežil. Po tomto závodě budu ladit formu na Prague International Marathon a před maratonem bych se chtěl zúčastnit jednoho až dvou kontrolních závodů abych přesně věděl jak na tom jsem.