Běh osvobození - Semice 29.4.2006

Délka: 10 km
Čas: 43:56
Umístění: kategorie - 27 z 27, celkově - 66 z 92
Výsledková listina: vysl_semice2006.html



Konečně zase po dlouhé době závod, kdy vyšlo všechno jak mělo a nový osobní rekord byl na světě.
Už v pátek večer, když jsem si byl dát lehkou šestku před závodem, jsem cítil, že by to mohlo být druhý den z pohledu dosaženého času hodně zajímavé, protože tak lehce se mi už dlouho neběželo.
V den závodu panovalo z mého pohledu naprosto ideální počasí. Bylo zataženo, teplota někde mezi deseti a patnácti, vítr žádný. A navíc jsem měl na dnešní závod připravené úplně nové závodnické boty, tak jsem se těšil, jak je pokřtím.
Po tradiční předzávodní snídani jsem se rozjel do Semic, kde už byl čilý ruch a fůra závodníků se už rozcvičovala. Takže jsem nelenil, zaregistroval jsem se a šel jsem se trochu protáhnout. Zjistil jsem, že jsem si doma zapomněl pití, ale naštěstí pořadatel zajistil čaj a tak jsem o žízni nezůstal.
Konkurence se sešla tentokrát mimořádně dobrá a na startu byli samí opravdoví atleti. Hned jak bylo odstartováno, tak jsem koukal po lidech kolem a kontroloval jsem tempo abych to obligátně nepřepálil. Hned od začátku jsem běžel nezvykle v pohodě a tempu. Jediné, co mě trochu zneklidňovalo bylo to, že jsem se ještě na čtvrtém kilometru držel Pepy Hlušičky, což v mém podání není normální. Ale protože jsem běžel krásně lehce a nové boty fungovaly dokonale, tak jsem si říkal, že to dneska třeba Hlušičkovi tak neběží. Na pátém kilometru už mi začal Hlušička utíkat, ale já si držel svoje tempo a mezičas na pátém kilometru 21:36 mě dost povzbudil. Zároveň jsem se začal trošku bát, co bude za dva tři kilometry a jestli to vydržím. Na otočce v Kersku, což je někde na sedmém a půltém kilometru jsem měl menší krizi a asi třicet metrů jsem šel. Jak jsem ale viděl, že se ke mě blíží Čokrt, tak jsem zase urychleně nasadil k běhu. Krize pominula, ale lehce se mi už určitě neběželo. Necelý kilometr před cílem jsem těsně za sebou uslyšel hlasy a to mě vybičovalo k nebývalému finiši. ždímal jsem se co to šlo a nakonec jsem proťal cílovou metu v novém osobním rekordu a poprvé jsem se dostal pod 44 minut.
Jsem hrozně rád, že jsem po více než roce zase posunul svoje desetikilometrové maximum. Je vidět, že když člověk pořádně potrénuje a je pořádné počasí, tak to jde. A to jsem si ještě dovolil ten luxus s tou chůzí a pomalejším osmým kilometrem. Až tohle odstraním, tak bych se mohl dostat i pod 43 minut.